První zmínky o existenci obce Žďár nad Metují  pocházejí z doby kolem roku 1213, kdy tak zvaný polický újezd daroval benediktinům král Přemysl Otakar I. Darování potvrdil roku1229 i král Václav I. Přestože dnes historikové pochybují o pravosti darovacích listin, nic to nemění na skutečnosti, že od této doby se zdejší kraj začal osidlovat. Břevnovští mniši káceli lesy, zakládali osady, zúrodňovali půdu. Dnešní podobu katastru Žďáru dotvořil opat Bavor v roce 1294, který přidal k obci dolejší část zvanou Bavorov. Žďárské území tak sahalo až k soutoku Metuje a Žďárského potoka před polickým tunelem. Nad soutokem se zvedá příkrá stráň, na které podle nedoložených pověstí stála v 1. polovině 15. století tvrz zvaná Vlčinec. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1406.